Historie SČF

Přesné datum zahájení činnosti lázeňské kapely v Teplicích nelze zjistit. Oficiálnímu ustanovení předcházelo dlouholeté koncertování na kolonádě i na promenádách. Zakládající listina a úřední schválení orchestru nese letopočet 1831.

Teplice byly v té době nazývány salónem Evropy a mimo řady panovníků s četnými doprovody, vojevůdců a vévodů přijížděly do Teplic na léčení i mnohé osobnosti evropské kultury. Poprvé se zde osobně setkali Johann Wolfgang Goethe s Ludwigem van Beethovenem, který tu pracoval na svých skladbách, podobně jako Richard Wagner. Koncertovali zde Fryderyk Chopin, Ferenc Liszt, mezi hosty bychom spatřili Roberta Schumanna, Bedřicha Smetanu a další umělce.

Od konce století uváděl orchestr pravidelné cykly symfonické hudby v provedení nejžádanějších dirigentů a sólistů té doby. Byli mezi nimi například Eugen d´Albert, Felix von Weingartner, Richard Strauss, Klavíristé Ferruccio Busoni, Conrad Ansorge, Emil Sauer, Ernö Dohnányi, Frederic Lamond, houslisté Pablo de Sarasate, Eugéne Ysaye, Bronislav Hubermann, Fritz Kreisler, Alexander Pečnikov, Henri Marteau, violoncellisté David Popper, Julius Klengel, Hugo Becker, Anton Hekking, pěvkyně Lili Lehmannová, Ernestina Schumann-Heinkeová a mnoho dalších.

Konec devatenáctého a začátek dvacátého století byl ve znamení velkého rozkvětu hudebního života v Teplicích. V období před a po první světové válce pak došlo k významnému rozšíření orchestru. Jeho činnost ale skončila koncem druhé světové války s uzavřením německého divadla.

Po válce chtěly Teplice vrátit lázním jejich kulturní i společenskou tvář. V roce 1948 vzniklo nové hudební těleso - Městský lázeňský orchestr. V prvním roce působení se v něm vystřídala řada dirigentů. V lednu 1949 se ujal funkce ředitele Miloslav Bervíd, jehož stěžejním úkolem bylo přebudovat lázeňský orchestr na symfonické těleso, které by bylo schopné zvládnout nejnáročnější úkoly.

V září 1956 byl jmenován uměleckým šéfem Bohumil Berka, který zde zanechal trvalejší uměleckou stopu. V čele orchestru stál do roku 1972. Na místě druhého dirigenta se vystřídalo několik později velmi významných osobností - Martin Turnovský, Libor Pešek a Vladimír Válek.

V roce 1972 přišel na místo ředitele a šéfdirigenta Jaroslav Soukup. Rozšířil početní stav orchestru, který od roku 1979 nesl název Severočeská státní filharmonie. Přišel také s myšlenkou postavit v Teplicích koncertní sál odpovídající po všech stránkách soudobým požadavkům. V roce 1986 byl otevřen Dům kultury a Severočeská filharmonie zde nalezla dokonale vybudované pracoviště s koncertním sálem na vysoké estetické a akustické úrovni.

Po listopadových událostech roku 1989 se na jeden rok ujal šéfdirigentského místa Jan Štván. Roky 1991 až 1997 pak uplynuly ve znamení soustavné umělecké práce ředitele a šéfdirigenta Tomáše Koutníka. Svou uměleckou náročností přispěl k interpretačnímu mistrovství a oživení dramaturgie orchestru. Se Severočeskou filharmonií realizoval několik kompaktních nahrávek. Za největší počin lze označit natočení kompletu osmi symfonií Franze Schuberta, vydaného ke 200. výročí skladatelova narození.

V koncertní sezóně 1997 - 1998, v sezóně oslav 50. výročí znovuzaložení filharmonie, se na místo šéfdirigenta postavil mladý Kanaďan Charles Olivieri-Munroe.

Severočeská filharmonie pravidelně hostuje na koncertních pódiích v Praze a dalších velkých městech v Čechách. Stále častěji vystupuje na zahraničních pódiích. A to nejen v ryze symfonických programech, ale i při operních představeních či kantátových koncertech. V zahraničí koncertovala Severočeská filharmonie nejčastěji v Německu, dále pak v Itálii, Rakousku, Španělsku a Švýcarsku.

Díky schopnosti navázat vstřícný vztah s dirigenty, sólisty a pěveckými soubory, díky umělecké odpovědnosti a profesionálnímu přístupu se Severočeská filharmonie stává vyhledávaným reprezentantem české hudby i kulturních tradic města Teplic.